Jídlo a příchod tyrany

Definitivně zavrhuju myšlenku, že chuť na jídlo má co dělat s vyrostlými dvěma zuby nebo se samostatným sezením. Zuby máme a sedíme, ale nejíme. Teda abych Andulce moc nekřivdila, tak musím uznat, že na dovolené jedla hezky, dokonce i zeleninu s rýžovou kaší - neskutečné. Pak jsme přijeli zpět, nastoupily horečky okolo 40°C a lžička se lekla. A tak zase kojím o stošest, z čehož má Andulka řidší bobky a já pomalu střádám síly, motivaci a přesvědčení k tomu říct dost nočnímu kojení. Tak nějak si říkám, jestli to, že přes den moc nejí, a tak pije hlavně v noci, je vejce nebo slepice. Jestli totiž náhodou nepije hlavně v noci, a tak přes den moc nejí. No Mudr mi to sice tak nějak říkala asi před měsícem, ale ona toho napovídá tolik, že ji apriory nevěřím. No uvidíme. Ještě nechám Andulku úplně vyzdravět, Pavla dodělat úkoly, co potřebuje zvládnout a potom nastane tyrana. Ale Andulko, to bude úplně jiná tyrana, než odsávání z nosa, utírání pusy nebo výměna plínky...

Dokud si to ještě pamatuju

Už docela dlouho si říkám, že si musím poznačit některé důležité momenty v Andulčině životě, dokud si je ještě pamatuju. Takže, máme první zoubek. Světlo světa uviděl, tedy lépe řečeno sklo skleničky ucítil na první svátek vánoční - he, hezké propojení, první svátek, první zoubek. Druhý se přidal počátkem ledna a další se asi bojí. Já je teda čekám každým dnem, ale to jsem čekala i ten první a druhý. Prostě zase jedno z období, kdy Andulí není ve své kůži (o tom, že naopak ve své kůži je a ukníkanost nás už bude provázet do konce dní (nebo dokud se neodstěhuje) raději ani nepřemýšlím).
Dalším velikým krokem, který ale předcházel zoubkům, bylo zakoupení nové postýlky, protože do zavěšeného bobánku, ve kterém až do prosince spala, by se sice ještě nějakou chvíli vlezla, jenže by se nesměla v noci hýbat, což ale ona dělá. Koukli jsme na web IKEA a hned vybrali tu nejlevnější postýlku a nejlevnější matraci. Dojeli jsme do IKEA a koupili jsme tu nejdražší postýlku a nejdražší matraci. Ale to se nedalo odolat, postýlka byla hezky bytelná, nekyklala se a matrace byla hezky tvrdá a příjemná. Prostě jsme jí oboje cestou domů dost záviděli, i když postel máme stejně dobrou, ale ta matrace...S novou postelí už musel přijít i nový uspávací rituál zvaný "položím do postýlky a dítě spí". Po rozhovoru s Ivetou (uspává takto od 2 měsíců!), několika večerech s velmi dlouhým uspáváním (od hodiny do hodiny a půl, vždy podle stejného scénáře - napije se, ale neusne, neví co se sebou, v postýlce brečí, na hraní je moc unavená, na další napití moc nejezená a nezbývá než počkat asi hoďku a půl než bude schopná se znova napít a třeba u toho usne nebo ji uhoupávat na ruce jako když byla malé miminko) a několikadením odhodlávání jsem opravdu provedla rituál (koupání, večerníček, čtená pohádka o Červené Karkulce, prsík), položila do postýlky, zapnula hrací strojek, pohledila a odešla do kuchyně. Řev. Ano to jsem čekala. Byla jsem připravená na 45 minut řevu po dobu 5 dní. Po 5 minutách jsem tam šla, pohladila, odešla. Řev zesílil, což teda v návodu nebylo, mělo ji to uklidnit, ale nestalo se. Po 10 minutách ta samá situace. Už jsem si říkala, že jsem strašná matka, že ji tam nechám tak křičet, když v tom tiho. Usnula. První den po ani ne 15 minutách. Druhý den po 3 minutách. Třetí den si jen kníkla. Teď už hezky usíná naprosto běžně, jen se mi osvědčilo zařadit prsík před i po rituálu, protože na začátku je rozjívená a nenapije se dost, ale vydržet rituál o hladu taky moc nejde. Kromě asi pěti dnů, kdy špatně usínala zatím pořád funguje a ja jsem za to móóóc ráda. Vím, že od 19:30 už je večer můj.
No a doposud poslední nepřekonaná novinka byla, když se v půli února posadila a začala lést. Měla z toho obrovskou radost. Konečně si mohla hračku, co jí utekla podat, všechny hračky měly najednou úplně jiný rozměr tou novou perspektivou, byla prostě móóóc šťastná a spokojená. Stejný den, jako začala lézt, tak se i postavila uprostřed místnosti (říkal Pavel). Od té doby si stoupá jen u postýlky, ale horší je, že neví, jak si zase sednout, tak dost kníká a sezení a lezení už je normálka, takže radost z objevu je vystřídána urputnou snahou o nový. Na pořadí dne je stoj a chůze a až to příjde, to teprve bude mela...