Kuřecí polévka podle Helky

Budeme potřebovat:
kuřecí stehna a nějaké kosti - 4 ks a třeba koráb
pepř - 6 kuliček
nové koření - 6 kuliček
mrkev - 4 ks
petržel - 4 ks
svazek natí - libeček, petržel nať, celer nať
vodu - 3 litry
sůl - dle chuti

Dáme do hrnce maso, kosti, pepř, nové koření, sůl a svazek natí a vaříme. Až je maso poloměkké přidáme zeleninu a vaříme dál a až jsou maso i zelenina měkké, vyjmeme je, nakrájíme na kousky a vložíme zpět. Můžeme ještě vložit nudle, buď obyčejné nebo rýžové a hotovo. V Helčiném podání je to teda spíš takové kuřecí rizoto než polívka, ale mě moc chutná.

První zoubek

Ne, ještě není, ale podle Andulčina chování v posledních dnech tu už prostě za chvilku být musí. Uznávám, že to stejné jsem si myslela už ve třetím měsíci, pak ve čtvrtém a pak v pátém. Asi bude mít Andulí pěkně dlouhé zuby a už tři měsíce se jí prořezávají jednotlivými vrstvami dásní. Doufám, že jako větší zavře pusinku. Jo a taky doufám, že jak se prořežou, tak se ve svém spaní vrátí někam do období před zářiovou dovolenou, kdy ještě spala do půl druhé a pak do rána. No prostě, že už to bude jenom lepší. Větu "malé děti děti, malé starosti, velké děti, velké starosti" si vůbec nepřipouštím.

Nějaké novinky a tak

Dneska má Andulka půl roku. Hurá. Váží 6,1 kg a měří 60,5 cm. No a říkala jsem si, že bych asi měla napsat co umí a co dělá, protože ajk se tak teď bavím s těma nastávajícíma a čerstvýma maminkama, tak zjišťuju, že si vlastně pořádně nepamatuju, co kdy a jak bylo. Třeba vím, že hlavičku zdvihala už někdy v šestinedělí, ale kdy přesně to nevím a taky první úsměv a první smích už jsou dávno za náma, ale kdybych měla říct, kdy to bylo, tak nevím. Takže, pěkně z čerstva, dokud sito ještě pamatuju. Minulý týden v úterý se poprvé překulila ze zádíček na bříško. Bylo to tedy s mírnou dopomocí, ale od té doby to už dělá hezky sama a bez dopamoci. No dělá, přesněji řečeno to ještě asi tak 4x udělala. Vypadá to, že jí stačí, že tuto dovednost ovládla, ale rozhodně jí nemíní plýtvat pro situace, kdy je pod bedlivým dohledem rodičů. Naopak ve chvíli, kdy je ve vzrušivě nebezpečné blízkosti noha stolu nebo umyvadlo, neváhá nově naučený chvat použít. Do nohy se nebouchla-těsně, do umyvadla si sedla-a dost ji to překvapilo. Jinak máme nový, teda zase ne až tak, ale zato dlouho se držící průjem. Ano, taky jsem si nemyslela, že budu s ostatními lidmi nejčastěji rozebírat téma hustoty, barvy a četnosti, ale ano, dělám to. No teď zkouším metodu odstříkávání předního mlíka, aby pila víc zadního hustšího, tak uvidíme. Ale s mojí pravidelností psaní se to dozvíte tak zase za půl roku. A pomalu začínáme s příkrmy. První pokusy s rýží, tedy přesněji řečeno rýžovým odvarem, nedopadly nic moc. Andulka použila dříve naučené prskání a když náhodou trošku snědla, teda vypila, udělala takový ksichtík, že jsem se musela smát. Bylo z něj na první pohled patrné, co si o rýžovém odvaru myslí. Zítra se vrhneme na mrvičku :)

Petruščina teorie úklidové relativity

Jsem ten typ, co se dokáže smířit s tím, že napřídklad na hrnci zůstane zaručeně neodstranitelná skvrnka velikosti špendlíkové hlavičky.

Pavel je ten typ, co ji odstraní.

Opravdu bezplenkové miminko

Včera bylo moc hezké ráno. Andulka, a tedy i já, jsme měly hezkou noc, Andulka se po probuzení pěkně nasosala a pak se vykakala a vyčurala do kakáčku, prostě šikulenka. Když už bylo jasné, že nad ním ležíme dlouho a nic z toho uz nebude, odnesla jsem ji na přebalovací pult, utřela zadaček a chvíli se bavila tím, jak se snaží přetočit se ze zad na bok a jak se u toho směje. Pak jsem jí chtěla dát kalhotky s plenkou, ale začala se vztekat, tak jsem si řekla, že je vyčuraná i vykáknutá a že teda zkusíme být opravdu bez plenky a vzala jsem ji k nám nahoru na postel a jen v bodicku ji položila na jednorázovou nepromokavou podložku. Byla dost veselá, kopala spokojeně nožičkama, máchala ručičkama, smála se na nás, prostě vytvářela krásnou idylu sobotního lenivého postelového rána. Potom zakníkla, potom podruhé, tak jsem ji zkusila dát nad lavorek a řekla jsem formulku "čururu" a ona se opravdu vyčurala, tak jsem ji utřela a spokojeně jsme se všichni váleli dál. Ano, taky se mi tomu nechtělo věřit, ale i takové zázraky se dějí - asi tak 1x za týden. Potom už přišel čas krmení naší dravé zvěře, takže jsme slezly dolů, jen tak, aby se neřeklo, jsem jí mezi nožky dala plínku, ale bez kalhotek a dala jí prso. Po malé chvilince se kromě spokojeného pomlaskávání ozval ještě jeden zvuk. Důvěrně známý zvuk. Zvuk, který jsem už to ráno jednou přeci zaslechla a tudíž jsem ho už nečekala. Ona se normálně posrala. Běžně bych řekla pokákla nebo bych volila nějaký jiný mírnější termín, ale tohle tečlo plenku jen tak bokem, dopadlo na moji sukni a proteklo až na gauč. Bylo to bez sebemenšího signálu, náznaku tlačení, prostě to bylo venku a na můj vyjevený obliček se Anička dívala trošku zahanbeně a rozpačitě. Jako by říkala, že na začátku přeci kakala při kojení, tak proč ne teď? A vždycky jí přeci řeknu "výborně" a proč teď, když se jí podařila hezká salva, mlčím jako ryba? No měla to naprosto všude, teda spíš ve spodních partiích, takže jsem ji celou vyslíkla a zabalila ji do tetra plenky tak, že ji měla mezi nožkama. Pavel připravoval koupání, které jsme po tomto incidentu přesunuli na dopoledne. Najednou se ozvala salva druhá, což už bylo naprosto nečekané, nevtipné a vůbec. Umývala jsem Aničku nad dřezem a z koupelny se ozývalo nevěřící mručení o třech podělaných plenkách během 15 minut, jak tam Pavel všechny drhnul žlučovým mýdlem. Koupání pak dobrý a dokonce i sušení a po dalším kojení se zase pěkně vyčurala do kakáčku. Ano, Aničko, hezké mimikry, ale ještě si zas chvilku počkáš, než Tě nechám někde bez plýnky...

Tak se nám to líbí

Před celou nastoupenou (nebo možná spíš individuálně, v různý čas sedící a čtoucí) čtenářskou obcí musím pochválit dvojici statečných dívek Kačenku a Míšenku, které naváhaly a ozvaly se na inzerát a včera hrdinně (a to i po mém trapném dotazu, zda umí první pomoc pro miminka a po neméně trapném upozornění, ať se koukají, jestli dýchá) vzaly Andulku do kočárku a uvolnily tak její mamince obě ruce pro jinou záslužnou činnost. A dokonce vyjely znovu, když je ona poslala pryč s tím, že ještě nemá vyžehleno dost plínek. Mírným stínem, na jejich jinak zářném činu, ze kterého si všichni vezměte ponaučení (ano, já vím Andrejko a Martinko, že bylo moc vedro, ano, já vím Evičko a Michale, že řvala jako tur), byla trapná výmluva, že po hodinu a půl dlouhém vožení musí domů. Bylo teprve šest! Jsou to vysokoškolačky a tam přece už dávno neplatí "Do večerníčku doma"! Andulka spinkala! Podmínky byly úžasné! Měly se sebou dudlík (ano, Evičko a Michale, už vám nebude řvát jako tur)! Ale i tak jim dík a vy ostatní se nenechte zahambit!!! :)

Dudlík

Rozhodně jsem nebyla pro. Spíš by se můj postoj dal označit jako výrazné proti. I Andulka se zprvu tvářila, že jí bude stačit občas nějaký ten ukazováček nebo rovnou celá ruka. No ale když se v úterý na procházce probudila se strašným řevem a nepomáhala ani osvědčená poloha na tygříka a ani doma to po podání prsíčka nebylo moc lepší, tak jsem začala váhat. Andulka taky začala váhat. Oproti předchozímu postoji (dal by označit jako výrazné proti), najednou převládl pocit, že ta věc v puse, kterou předtím s výrazně znechuceným zvukem plivala, přeji jen ještě zkusí, když teda nemůže být přisátá k prsu 24 hodin denně a to prosím kvůli takové malichernosti, jakou je zvracení do vzdálenosti cca půl metru. Drobnost přeci. Má přeci konec konců po šestinedělí, tak má přeci na nějaký ten hříšek právo. Takže máme doma dudlíkové miminko a já jen doufám, že to bude mít delší účinek než poloha na tygříka, ve které ještě minulý týden zaručeně nebrečela a tento týden už jo. I když s dudlíkem se zase hůř křičí,to je pravda :)

Šikulka maminka

- otevřít spodní šuplík mrazáku
- ukrojit krajíc chleba
- rozkrojit jablko na 2 poloviny
- napsat hlásky ň, ť - prostě ty, které nejsou v standardní nabídce české klávesnice
- dát prát prádlo
- pověsit plínky

Na tyto úkony provedené jednou rukou (často levou, případně za pomoci nohy, jsem neskonale pyšná

Tygr šavlohodý

Andulka roste jako z mlíčka. Včera na kontrole v 6. týdnu vážila 4020g a měřila 51cm a to sestřička dobrý půl centimetr ubrala. Dokonce se jí už docela spravila ta vyrážka, co měla všude a kvůli které jsem se bála, že na nás pošle doktorka sociálku. Den před prohlídkou se odporoučela. Šikovná a chytrá holčinka - trošku potrápit rodiče, to jo, ale nenechat to zajít moc daleko :). Taky projevila, že má svoji hlavu a sdílí naši nechuť k plastovým hračkám. Doktorka nad ní pískala hnusným růžovým králíkem ve snaze ji přimět otočit hlavičku za ním. Okázale ho ignorovala, až jsem měla tendenci ji pochválit. Doma jsme trošku vyřešili problém s odříháváním a tím i s prdíky. Dostat Andulku po kojení na rameno je nadlidský úkon nezřídkakrát doprovázený ublinknutím nejlépe do nějakého špatně čistitelného záhybu a velmi často také urputným křikem. Domluvání, že nic z toho nepotřebuju, naopak že by mi stačil jen jeden grčík pro maminku, nějak nefunguje. Ale nešla jsem způsob, jak mi jde na ruku. A to doslova. Ta poloha se jmenuje "na tygříka" a Andulka si v ní jednak odříhne a druhak ji miluje. Pro mě to tedy znamená domácí posilovnu, ale jednak mám tak spokojené neplačící dítě a druhak budu mít krásné tělo. Občas se sice ani v této poloze nevyhneme ublinknutí, ale alespoń to není do záhybečků. No, ublinknutí je slabý výraz, uznávam. Spíš to je kosička nebo šavlička, která se následně s mohutným plesknutím rozstříkne po podlaze. Závěr je jasný, nemáme doma miminko, ale tygra šavlohodého.

Kdy ta Andulka jen leží a kouká

Byla u nás na návštěvě Leňa a ptala se, jestli už Andulka nějakou dobu ve dne jen spokojeně kouká, tedy ani není kojena ani netlačí ani nepláče ani nespí, zkrátka nic nedělá, jen kouká. Nemohla jsem si na žádnou takovou dobu vzpomenout a přece...pak jsem si vzpomněla. Je to ve 3 v noci. Jen si tuhle chvilku tak hezky neužívám jako ona, protože já bych v tu dobu chtěla nekoukat :)

Inzerát

Jedna vědecká studie (ono jich je teda určitě mnohem víc, což nic nemění na tom, že já neznám ani jednu, ale určitě to tak nějak bude....) hovoří o tom, že ježdění s kočárkem je velmi prospěšné fyzickému i psychickému zdraví nejen toho, kdo v kočárku leží, ale zejména tlačitele. Dochází k posílení svalů, které jinak zůstávají zcela opomenuty, dále se posílí svaly, které se běžně posilují chůzí, na zrak příznivě působí okolní zeleň, pokud se s kočárkem pohybujeme v přírodě, na nervy kladně působí samotná procházka, ale je to násobeno velmi příjemným pocitem, který je spojen s působením blaha druhé osobě a v neposlední míře se na celkovém úžasném působení podílí i pohled na sladce spícího andílka. A proto:

Zapůjčím dítě do kočárku a to zcela zdarma a to i s kočárkem. Mohu nabídnout společnost jedné mladé, nadějné maminky v mojí osobě, ale vůbec se nebráním zapůjčení dítěte bez matky (která půjde v tom případě urychlenš spát). Možné ve všechny dny v týdnu.
Zn. Bystrc a okolí.

No to by teda Andulka opravdu potřebovala

Milý čtenáři, kdybyste náhodou měli cestu kolem nás, tak bych vás chtěla poprosit, zda byste se sebou nemohli vzít čistící ubrousky Perličky od Eone a hřejícího medvídka z Puntanely nebo třešňové pecičky z DM - obojí proti prdíkům. Kromě toho, že vám bude vděčná maminka i tatínek Andulky i sama Andulka, budete si vděčni taky, protože vaše návštěva u nás bude o mnoho poklidnější než bez těchto propriet.
PS: nemám vůbec představu, na kolik to může vyjít, ale klidně proplatím
PPS: Andrejko, děkujeme za třešňové pecičky :)
PPPS: Aktuální seznam "potřebných věcí" je zde :) - http://www.doodle.com/vmrdizwfhgmug2hp

Kryštof

Dneska jsem se dost pobavila, když jsem tančila po pokoji s Andulkou v náručí v touze ji ukolébat a spolu s Kryštofama jsem zpívala "nejsi ženou obnošenou".:) To tedy není, ale už se docela pronese, takže jsem byla moc ráda, že jsem znovuobnovila šátkování a že už jí umím vzít na tygříka, čímž zapínám jiné svaly než obvykle a to je super :).

Blinky a prdíky

Už zase nevychytávám potřeby miminka. Miminko se totiž stalo blinkacím a na prdíky trpícím, takže mám dost co dělat, abych eliminovala tyhle dvě záležitosti. Po kojení je v podstatě jedno, jestli zůstane ležet, tak jak leželo, jestli ho dám odříhnout do klubíčka nebo na rameno, nebo jestli se postavím na hlavu. Vždycky si ublinkne. A když ne, když třeba usne a zaspí to, tak si ublinkne, když se probudí. Nebo před i po :) A prdíky jsou další kapitola. Vidět své dítě rudé jako rak, zalíkající se brekem a se slzičkama v očích je dost smutné. Srdce drásající, no musím se obrnit. Takže teď piju opravdu litry kmínového čaje (Pavel se jednou po příchodu domů plné kořenky kmínu až zděsil (opravdu ho nemá rád)) a cvičíme nožičkama blinkání neblinkání a když je nehůř, tak si dáme teplou koupul v kbelíku. Tam se teda Andulce desně líbí, takže to většinou zabere. Zárověň se tím teda asi prohřejou ta střívka a líp to tam funguje. Co je horší, Andulce se nelíbí utírání, takže křik je pak nanovo, ale za tu chvilku blaženého klidu to stojí. Je v té lázni úplně nespokojenější a nejklidnější miminko.

Trojitý zásah

Už docela vychytávám potřeby miminka. Teď už jsme pěkně najetí na látkové plenky, někdy dáme i svrchní kalhotky, ale ty jsou děsně velké a je to sice roztomilé, ale když leží Andulka na zádech, tak jí to teda nedělá moc dobře, že má zadeček výš než hlavu a občas si ublinkne. Takže místo klasických svrchních kalhotek občas dávám trojúhelník z nepropustné látky. Na velkou chodíme cca 5x denně, vždycky po kojení a už se mám docela daří vychytat to do umyvadla. Jen teda občas, když to příjde rychleji, než to čekám, tak se stane, že to kromě umyvadla schytá ještě něco. Poprvé to byl koberec v koupelně, můj ručník a dolítlo to až na dveře do koupelny, jednou moje šaty, které jsem si zrovna nově oblékla a posledně to schytaly zubní kartáčky...no prostě ňamka. Ale je to docela optimistické, vidět, jak opravdu tlačí a nespokojeně mručí, dokud ji nedám nad umyvadlo a pak ten výraz soustředění a uvolnění, naprostého klidu a pak - salva. Jsem zvědavá, jestli se to naučím i s nočníčkem, kde je dopadová plocha o dost menší, ale zase bych nemusela těch pět kojení absolvovat v koupelně. Mnooo, uvidíme :).

Konec týdne

V noci už máme pravidelné 2 spaní po 3 nebp 4 hodinách, což je super. Přestávka mezi tím je opravdu jen krátká - jen přebalit a nakojit. Opravdu ještě nejsem nastavená, že bych rozeznala, že se počurá nebo pokaká za spánku, takže v noci to tak neřeším. Jinak už zase máme spokojené miminko, které se učí všelijaké kousky. Třeba úsměv. Je to sranda, protože to zatím trénuje reflexně, nepatří to ničemu konkrétnímu. Teda nejčastěji se to objevuje, když usíná. To hodí oči v sloup, panenky se jí motají sem a tam a k tomu trénuje zvedat jeden koutek, druhý koutek, oba koutky, úsměv s otevřenou pusou, zamračení. To je dost sranda ji pozorovat :)

Dny 2,3 - úterý, středa

Chyba lávky. Andulka se rozhodla pěkně si ozkoušet, co všechno tak miminko může podnikat, ale po dnech. První den byl tedy den spinkací. Druhý den byl den křičící. Určitě za to teda nemohla jen Andulka. Když je člověk v mokru, moc mu nepomáhá, že ho někdo vlídně kolíbá a čte mu pohádku a když má člověk hlad, tak o nějaké přebalování taky nejeví extra zájem. No a pak, když už člověk jednou křičí, tak taky někdy pokračuje, i když je přebalený, nakojený, v teple a má úžasne rodiče. No nevadí, přes den skoro nespinkala, bude spinkat v noci. Jenže Anička byla koncepčnější - pěkně celý den to budu zkoušet, tedy den i noc :). Takže spánek na společné posteli bez možnosti zahoupání (ano, byla jsem varována a budu varovat dál), nedokonalé sžití se s rodiči, srdceryvný křik rozlíhající setmělou místnosí, vedou k tomu, že někteří rodiče chodí po bytě s povianem a zpívají ukolébavky, skáčou na balóně určitou frekvencí a aby neusnuli, vypráví dítěti do rytmu, co je jen napadne, aby pak, když dítě konečně na chvíli usne, stejně nespí a paranoidně poslouchají jeho dech, případně se děsí, že zakníknutí ze sna znamená probuzení a celé martirium dokola. Pak skončila noc a začal další den, který se pro změnu nesl ve znaku neustálého kojení. Já jsem si zapisovala, kdy z kterého prsu kojím a jak dlouho, abych měla přehled, jak kojíme, ale asi v poledne jsem s tím přestala. Vyplatilo by se totiž zapisovat si spíš těch pár pětiminutek, kdy jsem nekojila než naopak. Odpoledne Andulka pořád ne a usnout a když jo, ta to bylo na chvilinku a hned se zase budila. Tak ubíhal den, na jehož konci jsem poslala Pavla pro provaz. Pružinu jsme totiž už měli, a tak jsme jeden z nasich bobánků zavěsili provázky na pružinku zespodu naší zavěšenou postel. Uznávám, v našem malém bytě začíná být těch zavěšených záležitostí poněkud mnoho. Ale jaklime jsme do naší improvizované postýlky položili dítě, usnulo a my jsme byli úplně nejštastnejsi rodice. V noci taky hezky spinkala a my jsme si vzpomněli na první noc a byli jsme nadšení, že zase máme spinkací miminko a postel pro sebe.

Den 1 - pondělí

Bylo neuvěřitelně krásné být doma, pozorovat toho malinkého drobečka spát na postali mezi námi. Míň krásné bylo, že já nespala, ještě plna rozrušení a dojmů a obav o takového malinkého drobečka. Ale pak jsem usnula i já. Hned ráno přišla Janička, okouknout Andulku, ale hlavně mě, jestli je všechno, jak má být a přidala rady do začátku. Celý den se nesl ve znamení seznamováním se s budoucími pravidelnými úkony, ale hlavně okukování spícího andílka. Andulka totiž asi byla po porodu dost unavená, a tak spala v intervalech 3-5 hodin mezi kojením. Ještě jsme taky měli papírové plenky, takže přebalování byla dost rychlovka, když člověk zjistil, jestli je ta plenka mokrá nebo ne. Jen teda stolička byla poznat bezpečně a to už podle zvuku a grimasy, kterou naše dítě udělalo. Ano, když tlačí, tak šilhá. Když koná potřebu, myslím, že o tom vědí i sousedí. Den to byl pohodový, jen návštěva paní doktorky neprobíhala zcela podle našich představ, protože jsme byli její poslední návštěva a byla asi dost unavená. Navíc byly zrovna na návštěvě obě babičky, takže bylo docela rušno. Instrukcí bylo moře a mi z nich se mi polovina nelíbila a druhou polovinu jsme hned zapomněli. Andulka při doporučeném cvičení trošku křičela a trošku blinkala a asi se dost unavila, protože pak zase usnula. Prostě spinkací miminko. To ovšem bylo jen ve dne. V noci už byla dost odpočatá a svou nespokojenost dávala dost hlasitě najevo, což se po setmělém bytě dost rozlíhalo. Utěšovali jsme, jak jsme mohli a něco málo i naspali, ale bylo to zoufale málo. Tahové bláznovství naspat přes den, když spinkala Andulka. No, zítra si to vynahradíme...

Porod - neděle

Tohleto je článek hlavně pro mně, abych si to mohla ještě někdy připomenout, (jako ostatně mnoho článku tady :) - viz recepty) a jedná se o podrobný popis, takže pokud máte toto téma v kategorii "no tak jsem opravdu vědět nemusel", tak tady přestaňte číst a spokojte se s informací, že Andulka přišla na svět moc hezky :).

A teď podrobný popis:
Andulka měla termín podle ultrazvuku 2.5., ale to datum se jí ještě nelíbilo. Osobně jsem ji ponoukala, že 5.5. by bylo moc pěkné datum nebo třeba 10.5. Když jsem se objednávala do porodnice k Miloušům, tak mi přišlo, že je dost divný objednávat mě na úterý, když mám termín porodu už v neděli. No vůbec to nevadilo, proběhla úterní a pak i páteční prohlídka. Pan doktor mně vždycky jen ultrazvukem prohlídl bříško, natočili monitor a to bylo všechno. Žádné koukání dovnitř, žádní Hamiltonové, kterých jsem se dost panicky obávala. V pátek teda říkali, že jí dáme ještě týden čas a potom bychom porod vyvolali - což jsem samozřejmě nechtěla. Takže jsem se snažila ukázat Aničce, jak je na světě krásně tu procházkou s brášínem z Bystrce, přes Jundrov, do Kohoutek, tu procházkou s Kačenkou z Pisárek kolem vody do Komína a Bystrce, tu "pěkným večerem" s Pavlem a dopovala jsem se pupálkou. V sobotu ráno odtekla hlenova zátka. Jupííí, je to blízko. Ale nechtěla jsem se radovat moc brzy. Přece jen to může trvat ještě třeba týden, ale i to by se do termínu vyvolávání stihlo. Pro jistotu jsem ale spala do 11, abych se připravila. Někdy kolem 18 jsem začala mmít takové stahové pocity kolem břicha. Aha tak tohle je to tvrdnutí břicha, na které mi paní doktorka předepisuje Magnezium od třetího měsíce (a já ho nejím). Kolem 20 začaly kontrakce po 15-20 minutách, takže jsme vyšli ještě na procházku a po příchodu domů jsem si udělala test na odtok plodové vody. Kapičky ukázaly, že odtíká, takže nastalo dilema jestli už jet do porodnice, jak by se mělo, nebo jestli ještě zůstat doma. Takže přijela Jaňulka, aby nám pomohla dilema rozseknout. Zkontrolovala bříško, tep, umístění hlavičky a všechno v pohodě, takže jsme zůstali doma a čekali, až se kontrakce zintenzivní. Kolem půlnoci začaly být po 4 minutách a takové, že jsem se vždycky musela zavěsit do Pavla a do hudby jsme je je protancovávali a prodýchávali. Po hodině jsme se začali balit do porodnice - měli jsme toho děsně moc, včetně lampičky, knížek a notebooku, takové tři kabely. Kontrakce byly pravidelné jak hodinky a na můj vkus dost silné, nemohla jsem u nich mluvit, takže jsem si byla dost jistá, že je to ono. No porodní asistentka nám sdělila nález - otevřená na půl centimentu. Paní doktorka mi pak řekla, že to můžou být poslíčci a dala mi spasmolitický čípek s tím, že jestli to jsou poslíčci, tak to ustane a uvidíme se v úterý a jestli ne, tak ať se ráno prospím. Bylo to dost sklamání, protože mi přišlo, ža to nebolí úplně málo a úplně jsem litovala Katku, která měla poslíčky snad 2 týdny dopředu. Takže jsme sebrali tašky a jeli dom. Byly 4 hodiny, sprcha, čípek, spánek mezi kontrakcemi, pak bylo 8 hodin, spát se nedalo, takže vana a chození, věšení se, houpání v křesle. To bylo mimochodem naprosto super, protože mezi kontrakcemi se dalo odpočívat a houpání dělalo dobře na tu bolest. Kontrakce byly po 7 minutách, takže jsem si říkala, že to je dost blbý. Zdály se mi pořád stejné, možná to trošku sílilo, ale když jsem volala k Miloušům o radu, že docela dost špiním a to bylo asi 15:30, tak pořád nebyly častěji. No paní doktorka řekla, že máme raději přijet na kontrolu a uvidí se, takže jsme po 16 vyrazili. Na poslíčky to bylo dost maso, takže jsem pak Pavlovi ve výtahu řekla, že ten epidurál zas asi není tak špatná volba. Představa, že to bude několikanásobně horší byla dooost děsivá. Při vyšetření ale porodní asistentka naznala, že jsem úplně otevřená, že natočíme kousek monitoru a jdeme na sál, což mě děsně překvapilo a ohromilo natolik, že od té doby jsem byla už dost v pohodě, nepociťovala bolest a byla jsem úplně nejštastnější. Porod do vany se nestíhal, takže jsem zkusila stoličku, vestoje, v kleče a nakonec křeslo, kde to bylo nejlepší, takže jsem tam zůstala. Pavel mě naprosto úžasně podporoval, bez něj bych si to neuměla představit. I porodní asistentka byla skvělá, jen moc nechápala, jak to, že se mezi kontrakce můžeme bavit a jak to, že vypadám tak v pohodě, podle jejích slov, že si to užívám. Přišla jsem tam s tím, že možná zase pojedeme domů a ani ne za dvě hodiny už jsme byli tři. Potom mi dali mimčo na hruď, oťapali ho a my ju zabalili do ručníku a dali jí čepičku. Hned se chtěla přisát a sosat, což bylo úžasný. Nechali nám nějaký čas pro sebe a pak přišli z novorozeneckého ještě jednou, vážit a měřit a mě měli odrodit placentu. Ta ale bohužel nebyla odloučená, tak se ještě čekalo půl hodiny a když ani potom ne, tak to vypadalo s naším odchodem domů blbě. Ale protože jsem nekrvácela, tak mi daly oxytocin a dalších 15 min. To už jsme na odloučení pracovali všichni tři. Anička sála, já jsem druhou bradavku masírovala rukou a s Pavlem jsme se líbali. Paní doktorka přišla až za půl hodiny a povedlo se! Protože jsem neměla ani žádné natržení ani šití ani nic, tak jsem si dala sprchu, sbalili jsme se, oblékli Andulku a o půlnoci vyrazili k domovu. První noc byla klidná, uzlíček spinkal mezi námi, jen já jsem bděla, jednak plná těch zážitků minulého dne a druhak jsem nemohla přestat monitorovat jeí sebemenší pohyb. Jak nerozumné ve světle dalších dní :)

Andulka místo Pelicháčka Papuchálka Piskláka

Milá Andulko, Tvoji rodiče měli nějakou dobu doma opeřeného ptáčka, který strasně křičel a místy je doháněl k šílenství, ale místy byl zase děsně roztomilý a byla s ním sranda. Potom ho ale věnovali tetě Jane, aby si taky trošku srandy užila a oni aby měli trošku klidu. Pak se vzali. A potom zjistili, že mají v bytě nějak moc ticho a místy jim bylo líto, že už s nimi Papuchálek není.
A tak si pořídili Tebe, milá Andulko :)