Tygr šavlohodý

Andulka roste jako z mlíčka. Včera na kontrole v 6. týdnu vážila 4020g a měřila 51cm a to sestřička dobrý půl centimetr ubrala. Dokonce se jí už docela spravila ta vyrážka, co měla všude a kvůli které jsem se bála, že na nás pošle doktorka sociálku. Den před prohlídkou se odporoučela. Šikovná a chytrá holčinka - trošku potrápit rodiče, to jo, ale nenechat to zajít moc daleko :). Taky projevila, že má svoji hlavu a sdílí naši nechuť k plastovým hračkám. Doktorka nad ní pískala hnusným růžovým králíkem ve snaze ji přimět otočit hlavičku za ním. Okázale ho ignorovala, až jsem měla tendenci ji pochválit. Doma jsme trošku vyřešili problém s odříháváním a tím i s prdíky. Dostat Andulku po kojení na rameno je nadlidský úkon nezřídkakrát doprovázený ublinknutím nejlépe do nějakého špatně čistitelného záhybu a velmi často také urputným křikem. Domluvání, že nic z toho nepotřebuju, naopak že by mi stačil jen jeden grčík pro maminku, nějak nefunguje. Ale nešla jsem způsob, jak mi jde na ruku. A to doslova. Ta poloha se jmenuje "na tygříka" a Andulka si v ní jednak odříhne a druhak ji miluje. Pro mě to tedy znamená domácí posilovnu, ale jednak mám tak spokojené neplačící dítě a druhak budu mít krásné tělo. Občas se sice ani v této poloze nevyhneme ublinknutí, ale alespoń to není do záhybečků. No, ublinknutí je slabý výraz, uznávam. Spíš to je kosička nebo šavlička, která se následně s mohutným plesknutím rozstříkne po podlaze. Závěr je jasný, nemáme doma miminko, ale tygra šavlohodého.