V pubertě

Řeknu vám, je to docela dost náročná situace, když máte potomka v pubertě. Hází otrávené obličeje, vyžaduje pozornost a když mu ji dopřejete, tak po vás jen popiskujem, když zrovna přímo nezaútočí a neklovne do citlivého místa, nevíte, co se mu honí hlavou, jestli je spokojený alespoň někdy nebo má pocit, že úplně všechno je špatně, nevíte, jestli si neublíží při tom všem testování nových věcí, jeho pokoj už mu nestačí, někdy mu nechutná jíst a potom toho zase spořádá kvanta...a přesně tak se chová Papuchálek

Papuchálek Pelicháček

Alias Filip alias Ďáblík alias Rarach...je to papoušek a má ostrý zobáček, jak jsem se mohla přesvědčit. Je to nalezenec a Martinka naznala, že lepší než aby byl, chudáček, sežrán Bertem, k čemuž by dozajist došlo, kdyby zůstat s ní, je aby ho adoptovali někteří z kamarádů. Mě se moc líbil, ale najivní představa narazila na relitu v momentě, kdy jsme měli na rukou tlusté ponožky proti poklování, honili po bytě vystrašeného ptáčka, který za nic na světě nechtěl zpět do klece. Papoušek lítal a nejraději přistával buď na hlavě a nebo na rameni, což bylo horší, neboť potom kloval do odhalené kůže. Nakonec se to Pavlovi a Martince podařilo a role v otázce, zda budeme mít papouška, se trošku vyměnily. Mně ta představa už nepřipadla tak báječná jako předtím, ale Pavlovi přišlo, že se jen chudák bál a byl v cizím prostředí a že se na nás třeba zvykne...a když ne, bude Maťa shánět jiné papouščí adoptivní rodiče.


Večer se naučil otevírat dřířka z klece.