Jídlo a příchod tyrany

Definitivně zavrhuju myšlenku, že chuť na jídlo má co dělat s vyrostlými dvěma zuby nebo se samostatným sezením. Zuby máme a sedíme, ale nejíme. Teda abych Andulce moc nekřivdila, tak musím uznat, že na dovolené jedla hezky, dokonce i zeleninu s rýžovou kaší - neskutečné. Pak jsme přijeli zpět, nastoupily horečky okolo 40°C a lžička se lekla. A tak zase kojím o stošest, z čehož má Andulka řidší bobky a já pomalu střádám síly, motivaci a přesvědčení k tomu říct dost nočnímu kojení. Tak nějak si říkám, jestli to, že přes den moc nejí, a tak pije hlavně v noci, je vejce nebo slepice. Jestli totiž náhodou nepije hlavně v noci, a tak přes den moc nejí. No Mudr mi to sice tak nějak říkala asi před měsícem, ale ona toho napovídá tolik, že ji apriory nevěřím. No uvidíme. Ještě nechám Andulku úplně vyzdravět, Pavla dodělat úkoly, co potřebuje zvládnout a potom nastane tyrana. Ale Andulko, to bude úplně jiná tyrana, než odsávání z nosa, utírání pusy nebo výměna plínky...