Porod - neděle

Tohleto je článek hlavně pro mně, abych si to mohla ještě někdy připomenout, (jako ostatně mnoho článku tady :) - viz recepty) a jedná se o podrobný popis, takže pokud máte toto téma v kategorii "no tak jsem opravdu vědět nemusel", tak tady přestaňte číst a spokojte se s informací, že Andulka přišla na svět moc hezky :).

A teď podrobný popis:
Andulka měla termín podle ultrazvuku 2.5., ale to datum se jí ještě nelíbilo. Osobně jsem ji ponoukala, že 5.5. by bylo moc pěkné datum nebo třeba 10.5. Když jsem se objednávala do porodnice k Miloušům, tak mi přišlo, že je dost divný objednávat mě na úterý, když mám termín porodu už v neděli. No vůbec to nevadilo, proběhla úterní a pak i páteční prohlídka. Pan doktor mně vždycky jen ultrazvukem prohlídl bříško, natočili monitor a to bylo všechno. Žádné koukání dovnitř, žádní Hamiltonové, kterých jsem se dost panicky obávala. V pátek teda říkali, že jí dáme ještě týden čas a potom bychom porod vyvolali - což jsem samozřejmě nechtěla. Takže jsem se snažila ukázat Aničce, jak je na světě krásně tu procházkou s brášínem z Bystrce, přes Jundrov, do Kohoutek, tu procházkou s Kačenkou z Pisárek kolem vody do Komína a Bystrce, tu "pěkným večerem" s Pavlem a dopovala jsem se pupálkou. V sobotu ráno odtekla hlenova zátka. Jupííí, je to blízko. Ale nechtěla jsem se radovat moc brzy. Přece jen to může trvat ještě třeba týden, ale i to by se do termínu vyvolávání stihlo. Pro jistotu jsem ale spala do 11, abych se připravila. Někdy kolem 18 jsem začala mmít takové stahové pocity kolem břicha. Aha tak tohle je to tvrdnutí břicha, na které mi paní doktorka předepisuje Magnezium od třetího měsíce (a já ho nejím). Kolem 20 začaly kontrakce po 15-20 minutách, takže jsme vyšli ještě na procházku a po příchodu domů jsem si udělala test na odtok plodové vody. Kapičky ukázaly, že odtíká, takže nastalo dilema jestli už jet do porodnice, jak by se mělo, nebo jestli ještě zůstat doma. Takže přijela Jaňulka, aby nám pomohla dilema rozseknout. Zkontrolovala bříško, tep, umístění hlavičky a všechno v pohodě, takže jsme zůstali doma a čekali, až se kontrakce zintenzivní. Kolem půlnoci začaly být po 4 minutách a takové, že jsem se vždycky musela zavěsit do Pavla a do hudby jsme je je protancovávali a prodýchávali. Po hodině jsme se začali balit do porodnice - měli jsme toho děsně moc, včetně lampičky, knížek a notebooku, takové tři kabely. Kontrakce byly pravidelné jak hodinky a na můj vkus dost silné, nemohla jsem u nich mluvit, takže jsem si byla dost jistá, že je to ono. No porodní asistentka nám sdělila nález - otevřená na půl centimentu. Paní doktorka mi pak řekla, že to můžou být poslíčci a dala mi spasmolitický čípek s tím, že jestli to jsou poslíčci, tak to ustane a uvidíme se v úterý a jestli ne, tak ať se ráno prospím. Bylo to dost sklamání, protože mi přišlo, ža to nebolí úplně málo a úplně jsem litovala Katku, která měla poslíčky snad 2 týdny dopředu. Takže jsme sebrali tašky a jeli dom. Byly 4 hodiny, sprcha, čípek, spánek mezi kontrakcemi, pak bylo 8 hodin, spát se nedalo, takže vana a chození, věšení se, houpání v křesle. To bylo mimochodem naprosto super, protože mezi kontrakcemi se dalo odpočívat a houpání dělalo dobře na tu bolest. Kontrakce byly po 7 minutách, takže jsem si říkala, že to je dost blbý. Zdály se mi pořád stejné, možná to trošku sílilo, ale když jsem volala k Miloušům o radu, že docela dost špiním a to bylo asi 15:30, tak pořád nebyly častěji. No paní doktorka řekla, že máme raději přijet na kontrolu a uvidí se, takže jsme po 16 vyrazili. Na poslíčky to bylo dost maso, takže jsem pak Pavlovi ve výtahu řekla, že ten epidurál zas asi není tak špatná volba. Představa, že to bude několikanásobně horší byla dooost děsivá. Při vyšetření ale porodní asistentka naznala, že jsem úplně otevřená, že natočíme kousek monitoru a jdeme na sál, což mě děsně překvapilo a ohromilo natolik, že od té doby jsem byla už dost v pohodě, nepociťovala bolest a byla jsem úplně nejštastnější. Porod do vany se nestíhal, takže jsem zkusila stoličku, vestoje, v kleče a nakonec křeslo, kde to bylo nejlepší, takže jsem tam zůstala. Pavel mě naprosto úžasně podporoval, bez něj bych si to neuměla představit. I porodní asistentka byla skvělá, jen moc nechápala, jak to, že se mezi kontrakce můžeme bavit a jak to, že vypadám tak v pohodě, podle jejích slov, že si to užívám. Přišla jsem tam s tím, že možná zase pojedeme domů a ani ne za dvě hodiny už jsme byli tři. Potom mi dali mimčo na hruď, oťapali ho a my ju zabalili do ručníku a dali jí čepičku. Hned se chtěla přisát a sosat, což bylo úžasný. Nechali nám nějaký čas pro sebe a pak přišli z novorozeneckého ještě jednou, vážit a měřit a mě měli odrodit placentu. Ta ale bohužel nebyla odloučená, tak se ještě čekalo půl hodiny a když ani potom ne, tak to vypadalo s naším odchodem domů blbě. Ale protože jsem nekrvácela, tak mi daly oxytocin a dalších 15 min. To už jsme na odloučení pracovali všichni tři. Anička sála, já jsem druhou bradavku masírovala rukou a s Pavlem jsme se líbali. Paní doktorka přišla až za půl hodiny a povedlo se! Protože jsem neměla ani žádné natržení ani šití ani nic, tak jsem si dala sprchu, sbalili jsme se, oblékli Andulku a o půlnoci vyrazili k domovu. První noc byla klidná, uzlíček spinkal mezi námi, jen já jsem bděla, jednak plná těch zážitků minulého dne a druhak jsem nemohla přestat monitorovat jeí sebemenší pohyb. Jak nerozumné ve světle dalších dní :)