Blinky a prdíky

Už zase nevychytávám potřeby miminka. Miminko se totiž stalo blinkacím a na prdíky trpícím, takže mám dost co dělat, abych eliminovala tyhle dvě záležitosti. Po kojení je v podstatě jedno, jestli zůstane ležet, tak jak leželo, jestli ho dám odříhnout do klubíčka nebo na rameno, nebo jestli se postavím na hlavu. Vždycky si ublinkne. A když ne, když třeba usne a zaspí to, tak si ublinkne, když se probudí. Nebo před i po :) A prdíky jsou další kapitola. Vidět své dítě rudé jako rak, zalíkající se brekem a se slzičkama v očích je dost smutné. Srdce drásající, no musím se obrnit. Takže teď piju opravdu litry kmínového čaje (Pavel se jednou po příchodu domů plné kořenky kmínu až zděsil (opravdu ho nemá rád)) a cvičíme nožičkama blinkání neblinkání a když je nehůř, tak si dáme teplou koupul v kbelíku. Tam se teda Andulce desně líbí, takže to většinou zabere. Zárověň se tím teda asi prohřejou ta střívka a líp to tam funguje. Co je horší, Andulce se nelíbí utírání, takže křik je pak nanovo, ale za tu chvilku blaženého klidu to stojí. Je v té lázni úplně nespokojenější a nejklidnější miminko.