Den 1 - pondělí

Bylo neuvěřitelně krásné být doma, pozorovat toho malinkého drobečka spát na postali mezi námi. Míň krásné bylo, že já nespala, ještě plna rozrušení a dojmů a obav o takového malinkého drobečka. Ale pak jsem usnula i já. Hned ráno přišla Janička, okouknout Andulku, ale hlavně mě, jestli je všechno, jak má být a přidala rady do začátku. Celý den se nesl ve znamení seznamováním se s budoucími pravidelnými úkony, ale hlavně okukování spícího andílka. Andulka totiž asi byla po porodu dost unavená, a tak spala v intervalech 3-5 hodin mezi kojením. Ještě jsme taky měli papírové plenky, takže přebalování byla dost rychlovka, když člověk zjistil, jestli je ta plenka mokrá nebo ne. Jen teda stolička byla poznat bezpečně a to už podle zvuku a grimasy, kterou naše dítě udělalo. Ano, když tlačí, tak šilhá. Když koná potřebu, myslím, že o tom vědí i sousedí. Den to byl pohodový, jen návštěva paní doktorky neprobíhala zcela podle našich představ, protože jsme byli její poslední návštěva a byla asi dost unavená. Navíc byly zrovna na návštěvě obě babičky, takže bylo docela rušno. Instrukcí bylo moře a mi z nich se mi polovina nelíbila a druhou polovinu jsme hned zapomněli. Andulka při doporučeném cvičení trošku křičela a trošku blinkala a asi se dost unavila, protože pak zase usnula. Prostě spinkací miminko. To ovšem bylo jen ve dne. V noci už byla dost odpočatá a svou nespokojenost dávala dost hlasitě najevo, což se po setmělém bytě dost rozlíhalo. Utěšovali jsme, jak jsme mohli a něco málo i naspali, ale bylo to zoufale málo. Tahové bláznovství naspat přes den, když spinkala Andulka. No, zítra si to vynahradíme...