Kuřecí polévka podle Helky

Budeme potřebovat:
kuřecí stehna a nějaké kosti - 4 ks a třeba koráb
pepř - 6 kuliček
nové koření - 6 kuliček
mrkev - 4 ks
petržel - 4 ks
svazek natí - libeček, petržel nať, celer nať
vodu - 3 litry
sůl - dle chuti

Dáme do hrnce maso, kosti, pepř, nové koření, sůl a svazek natí a vaříme. Až je maso poloměkké přidáme zeleninu a vaříme dál a až jsou maso i zelenina měkké, vyjmeme je, nakrájíme na kousky a vložíme zpět. Můžeme ještě vložit nudle, buď obyčejné nebo rýžové a hotovo. V Helčiném podání je to teda spíš takové kuřecí rizoto než polívka, ale mě moc chutná.

První zoubek

Ne, ještě není, ale podle Andulčina chování v posledních dnech tu už prostě za chvilku být musí. Uznávám, že to stejné jsem si myslela už ve třetím měsíci, pak ve čtvrtém a pak v pátém. Asi bude mít Andulí pěkně dlouhé zuby a už tři měsíce se jí prořezávají jednotlivými vrstvami dásní. Doufám, že jako větší zavře pusinku. Jo a taky doufám, že jak se prořežou, tak se ve svém spaní vrátí někam do období před zářiovou dovolenou, kdy ještě spala do půl druhé a pak do rána. No prostě, že už to bude jenom lepší. Větu "malé děti děti, malé starosti, velké děti, velké starosti" si vůbec nepřipouštím.

Nějaké novinky a tak

Dneska má Andulka půl roku. Hurá. Váží 6,1 kg a měří 60,5 cm. No a říkala jsem si, že bych asi měla napsat co umí a co dělá, protože ajk se tak teď bavím s těma nastávajícíma a čerstvýma maminkama, tak zjišťuju, že si vlastně pořádně nepamatuju, co kdy a jak bylo. Třeba vím, že hlavičku zdvihala už někdy v šestinedělí, ale kdy přesně to nevím a taky první úsměv a první smích už jsou dávno za náma, ale kdybych měla říct, kdy to bylo, tak nevím. Takže, pěkně z čerstva, dokud sito ještě pamatuju. Minulý týden v úterý se poprvé překulila ze zádíček na bříško. Bylo to tedy s mírnou dopomocí, ale od té doby to už dělá hezky sama a bez dopamoci. No dělá, přesněji řečeno to ještě asi tak 4x udělala. Vypadá to, že jí stačí, že tuto dovednost ovládla, ale rozhodně jí nemíní plýtvat pro situace, kdy je pod bedlivým dohledem rodičů. Naopak ve chvíli, kdy je ve vzrušivě nebezpečné blízkosti noha stolu nebo umyvadlo, neváhá nově naučený chvat použít. Do nohy se nebouchla-těsně, do umyvadla si sedla-a dost ji to překvapilo. Jinak máme nový, teda zase ne až tak, ale zato dlouho se držící průjem. Ano, taky jsem si nemyslela, že budu s ostatními lidmi nejčastěji rozebírat téma hustoty, barvy a četnosti, ale ano, dělám to. No teď zkouším metodu odstříkávání předního mlíka, aby pila víc zadního hustšího, tak uvidíme. Ale s mojí pravidelností psaní se to dozvíte tak zase za půl roku. A pomalu začínáme s příkrmy. První pokusy s rýží, tedy přesněji řečeno rýžovým odvarem, nedopadly nic moc. Andulka použila dříve naučené prskání a když náhodou trošku snědla, teda vypila, udělala takový ksichtík, že jsem se musela smát. Bylo z něj na první pohled patrné, co si o rýžovém odvaru myslí. Zítra se vrhneme na mrvičku :)

Petruščina teorie úklidové relativity

Jsem ten typ, co se dokáže smířit s tím, že napřídklad na hrnci zůstane zaručeně neodstranitelná skvrnka velikosti špendlíkové hlavičky.

Pavel je ten typ, co ji odstraní.

Opravdu bezplenkové miminko

Včera bylo moc hezké ráno. Andulka, a tedy i já, jsme měly hezkou noc, Andulka se po probuzení pěkně nasosala a pak se vykakala a vyčurala do kakáčku, prostě šikulenka. Když už bylo jasné, že nad ním ležíme dlouho a nic z toho uz nebude, odnesla jsem ji na přebalovací pult, utřela zadaček a chvíli se bavila tím, jak se snaží přetočit se ze zad na bok a jak se u toho směje. Pak jsem jí chtěla dát kalhotky s plenkou, ale začala se vztekat, tak jsem si řekla, že je vyčuraná i vykáknutá a že teda zkusíme být opravdu bez plenky a vzala jsem ji k nám nahoru na postel a jen v bodicku ji položila na jednorázovou nepromokavou podložku. Byla dost veselá, kopala spokojeně nožičkama, máchala ručičkama, smála se na nás, prostě vytvářela krásnou idylu sobotního lenivého postelového rána. Potom zakníkla, potom podruhé, tak jsem ji zkusila dát nad lavorek a řekla jsem formulku "čururu" a ona se opravdu vyčurala, tak jsem ji utřela a spokojeně jsme se všichni váleli dál. Ano, taky se mi tomu nechtělo věřit, ale i takové zázraky se dějí - asi tak 1x za týden. Potom už přišel čas krmení naší dravé zvěře, takže jsme slezly dolů, jen tak, aby se neřeklo, jsem jí mezi nožky dala plínku, ale bez kalhotek a dala jí prso. Po malé chvilince se kromě spokojeného pomlaskávání ozval ještě jeden zvuk. Důvěrně známý zvuk. Zvuk, který jsem už to ráno jednou přeci zaslechla a tudíž jsem ho už nečekala. Ona se normálně posrala. Běžně bych řekla pokákla nebo bych volila nějaký jiný mírnější termín, ale tohle tečlo plenku jen tak bokem, dopadlo na moji sukni a proteklo až na gauč. Bylo to bez sebemenšího signálu, náznaku tlačení, prostě to bylo venku a na můj vyjevený obliček se Anička dívala trošku zahanbeně a rozpačitě. Jako by říkala, že na začátku přeci kakala při kojení, tak proč ne teď? A vždycky jí přeci řeknu "výborně" a proč teď, když se jí podařila hezká salva, mlčím jako ryba? No měla to naprosto všude, teda spíš ve spodních partiích, takže jsem ji celou vyslíkla a zabalila ji do tetra plenky tak, že ji měla mezi nožkama. Pavel připravoval koupání, které jsme po tomto incidentu přesunuli na dopoledne. Najednou se ozvala salva druhá, což už bylo naprosto nečekané, nevtipné a vůbec. Umývala jsem Aničku nad dřezem a z koupelny se ozývalo nevěřící mručení o třech podělaných plenkách během 15 minut, jak tam Pavel všechny drhnul žlučovým mýdlem. Koupání pak dobrý a dokonce i sušení a po dalším kojení se zase pěkně vyčurala do kakáčku. Ano, Aničko, hezké mimikry, ale ještě si zas chvilku počkáš, než Tě nechám někde bez plýnky...

Tak se nám to líbí

Před celou nastoupenou (nebo možná spíš individuálně, v různý čas sedící a čtoucí) čtenářskou obcí musím pochválit dvojici statečných dívek Kačenku a Míšenku, které naváhaly a ozvaly se na inzerát a včera hrdinně (a to i po mém trapném dotazu, zda umí první pomoc pro miminka a po neméně trapném upozornění, ať se koukají, jestli dýchá) vzaly Andulku do kočárku a uvolnily tak její mamince obě ruce pro jinou záslužnou činnost. A dokonce vyjely znovu, když je ona poslala pryč s tím, že ještě nemá vyžehleno dost plínek. Mírným stínem, na jejich jinak zářném činu, ze kterého si všichni vezměte ponaučení (ano, já vím Andrejko a Martinko, že bylo moc vedro, ano, já vím Evičko a Michale, že řvala jako tur), byla trapná výmluva, že po hodinu a půl dlouhém vožení musí domů. Bylo teprve šest! Jsou to vysokoškolačky a tam přece už dávno neplatí "Do večerníčku doma"! Andulka spinkala! Podmínky byly úžasné! Měly se sebou dudlík (ano, Evičko a Michale, už vám nebude řvát jako tur)! Ale i tak jim dík a vy ostatní se nenechte zahambit!!! :)

Dudlík

Rozhodně jsem nebyla pro. Spíš by se můj postoj dal označit jako výrazné proti. I Andulka se zprvu tvářila, že jí bude stačit občas nějaký ten ukazováček nebo rovnou celá ruka. No ale když se v úterý na procházce probudila se strašným řevem a nepomáhala ani osvědčená poloha na tygříka a ani doma to po podání prsíčka nebylo moc lepší, tak jsem začala váhat. Andulka taky začala váhat. Oproti předchozímu postoji (dal by označit jako výrazné proti), najednou převládl pocit, že ta věc v puse, kterou předtím s výrazně znechuceným zvukem plivala, přeji jen ještě zkusí, když teda nemůže být přisátá k prsu 24 hodin denně a to prosím kvůli takové malichernosti, jakou je zvracení do vzdálenosti cca půl metru. Drobnost přeci. Má přeci konec konců po šestinedělí, tak má přeci na nějaký ten hříšek právo. Takže máme doma dudlíkové miminko a já jen doufám, že to bude mít delší účinek než poloha na tygříka, ve které ještě minulý týden zaručeně nebrečela a tento týden už jo. I když s dudlíkem se zase hůř křičí,to je pravda :)