Jela jsem v autě

To se mi tedy stává docela často, zvlášť od té doby, co máme dlouho očekávaný přírustek do rodiny - ano, hádáte správně, je to auto Ford Focus a je tmavomodrý. Ale včera jsem ho i řídila. Byla jsem velmi odvážná a tak jsem jela úplně sama( tedy bez spolujezdce) a nevyhla jsem se stresující křižovatce, kde se musí velmi rychle najet na silnici, po níž shora z kopce a z hodně blbého úhlu velmi rychle přijíždějí auta, která mají přednost. Projela jsem ji, no, napsat na výbornou by byla troufalost, ale známku dobře bych si dala. Přijela jsem před dům a vybrala si hezké kolmé parkovací místo mezi dvěma auty. A...juchůů, podařilo se, jen jsem byla od jednoho sousedního auta jen asi 60 cm a to se mi zdálo dost málo na to, abych pohodlně vystoupila a aby řidič toho auta pohodlně nastoupil. Řekla jsme si, že to tak nenechám a jala jsem se "šarikovat" (popojíždět dopředu a dozadu třeba 10x, aby se člověk dostal na místo, kam by zkušený řidič najel napoprvé). Zašarikovala jsem asi 5x a výsledek se dostavil. Byla jsem 35 cm od vedlejšího auta a navíc už jsem se nemohla ani pohnout, protože v tom případě bych urvala zrcátko sobě nebo sousedovi. Nevzdala jsem se ale a, po úvahách o hmotnosti auta, jsem vylezla přes sedadlo spolujezdce a poprosila paní, která se právě chystala odjet o spolupráci, tedy vlastně o práci - tedy aby mi přeparkovala. Trošku překvapeně a trošku potěšeně a (poté, co si zrcátko sklopila - že mě to nenapadlo!!!) bravurně přeparkovala. Ale snažím se :)