Andulka místo Pelicháčka Papuchálka Piskláka

Milá Andulko, Tvoji rodiče měli nějakou dobu doma opeřeného ptáčka, který strasně křičel a místy je doháněl k šílenství, ale místy byl zase děsně roztomilý a byla s ním sranda. Potom ho ale věnovali tetě Jane, aby si taky trošku srandy užila a oni aby měli trošku klidu. Pak se vzali. A potom zjistili, že mají v bytě nějak moc ticho a místy jim bylo líto, že už s nimi Papuchálek není.
A tak si pořídili Tebe, milá Andulko :)

Vánoční recepty

Tradiční přípravná akce na Vánoce se neobejde bez jednoho telefonátu. Tedy možná bez více telefonátů, ale vzhledem k tomu, že jídlo hraje v mém životě hodně důležitou roli, tak prostě musím zavolat tetě, jak je ten recept na rybí polévku. A tak, abych nemusela příští rok volat zase a abych to měla napsané někde, kde se to, alespoň doufám, neztratí (čož by se jistě stalo, kdybych to nechala napsané jen na papíru, jak je to teď...), napíšu ho sem. Asi není moc odlišný od těch v kuchařce, ale letos byla polévka obzvláště dobrá, takže to určitě stojí za to sepsat.
Rybí polévka:
Do mírně osolené vody (cca 1,25l na hlavu (kapří) dáme vařit 2 hlavy (bez očí a žaber - to by pak bylo hořké) a ocásky, spolu s 2 bobkovými listy, 4 kuličkami nového koření a 6 kuličkami pepře. Vaříme asi půl hodiny, potom scedíme, necháme vychladnout a obereme maso. V hodně osolené vodě povaříme na kousky nakrájené mlíčí, jikry a vnitřnosti. Vodu potom vylejeme. Na drobno (hodně) nakrájíme 1 mrkev, 1 menší petržel a 1 větší cibuli a osmažíme na 2 lžících másla, zalejeme vývarem, přisolíme, přidáme obrané maso i nakrájené vnitřnosti a přidáme rozetřené 2 stroužky česneku, hrášek, špetku nastrouhaného muškátového oříšku a povaříme 20 min. Ke konci zakvedláme ještě vajíčko. Podáváme s osmaženou žemlí.
Bramborový salát:
Uvařime naloupačku brambory - cca 2/3 velikého květovaného hrnce, oloupeme je a necháme vychladnout. Potom je protlačíme přes vánoční čtverečkovač do velké bílé mísy a část jich ještě do malé skleněné. Přidáme nakrájené okurky z jedné sklenice, mrkev a petržel ze dvou skleniček, střední plechovku hrášku, 2-3 vajíčka - nemusí být, 2 lžíce hořčice (ale pozoz, musí to být Benita Fine Mustard z Kauflandu nebo prostě nějaká francouzká), skoro celou velkou sklenici tatarky, malý bílý jogurt osolíme, opepříme, případně trošku podlejeme lákem z okurek. Vše promícháme ochutnáme a případně ještě dokořeníme, pak smícháme obsahy obou mís, dáme na balkón, pokud je venku dost zima a pak chodíme ujídat. Mňam.

Nakládané maso

Maso nakládáme cca 2 dny předtím, než ho chceme grilovat.
Budeme potřebovat:
maso - kuřecí prsní nebo stehenní řízky, nebo nějaký kousek čuníka - podle strávníků
slunečnicový olej - 2 lžíce
ocet - lžíce
med - lžíce
grilovací koření (Argentina od Vitany je moc dobrý)
česnek - palička i víc - mačkaný
bylinky (saturajka, šalvěj, bazalka, provensálské bylinky nebo něco na ten způsob) - 2 lžíce - drcené sušené
sůl - malá lžička
můžeme přidat chilli papričku, ale nemusí být
Množství není nijak napřesno, záleží na chuti a množství masa - všechno kromě mase smícháme a pokud je konzistence mírně řídce kašovitá a chuť směsy je slaná, a trošku moc kyselá a trošku mc pikantní, tak je to dobře a mužeme do té vložit maso, blemtat maso a zavřít ho do těsné nádoby do ledničky.
Do těsné nádoby, proto, aby lednička nesmrděla po česneku.
Ocet tam je proto, aby se koření dostalo dobře do masa.
Med tam je proto, aby to bylo jemnější, ale nesmí se to s ním přehnat.
Maso vkládáme až naposled proto, aby se to dalo ochutnávat a dochucovat do než jsme spokojeni.
A po dvou dnech může být grilovačka

Dovolená

Už jsme si potřebovali odpočinout - já, Pavel a Papuchálek. A proto já a Pavel jsme na dovolené ve Lhotce u Telče, papoušek je na dovolené u Lídy a Lucky. Původně to měla být dovolená celkově na 12 dní - tedy 8 dní pracovních a 4 dny z víkendů s tím, že na Vánoce se to nějak udělá, ale potom se mi dostala do ruky výplatní páska, kde bylo v kolonce "dovolená zbývá" napsané číslo 6. Tak jsem si vzpomněla, na chystací týden před svatbou a uklízecí týden po svatbě a došlo mi, že musí dojít k radikálnímu zkrácení. Takže jsme pryč na týden.
Papoušek nás postupem času začal dost štvát, ale on za to v podstatě nemůže. Jeho druh prostě hlasitě vřeští, i když si občas v návalu paranoi, která se obvykle dostavuje po tom, co mě mocným zobákem někam klovne, mám usilovný pocit, že to dělá naschvál. Na ten popud jsme se ho už i pokusili zbavit. Tedy né nijak fyzicky ani jsme mu "nedali svobodu" (což ale, myslím, udělali předchozí majitelé), ale projevila o něj zájem Lídina kamarádka Lucka a to tak velký, že se jí o něm i zdálo. Ten večer, kdy jsme ho měli odvést to byl nejhodnější a nejroztomilejší papoušek po sluncem. Tichounce si šveholil zvuky, které jsme na něj předtím dělali, hravě přeskakoval z bidýlka na bidýlko, nadšeně se ráchal ve vodě a mil si hlavičku a pořad po nás po očku koukal, aby vystihl chvíli, kdy mu věnujeme pozornost oba, aby předvedl vrchol svého umění. Podařilo se. Rozbrečela jsem se. Zůstal u nás. Teď ale máme další šanci - citové pouto se, jak doufám, týdenním odloučením zpřetrhá a Lucka se stane hrdou majitelkou Papuchálka. Doufám jen, že si to po tom týdnu nerozmyslí a nevrátí nám opeřence zpět s tím, že ani ona s dlouholetou chovatelskou zkušeností, něco takového ještě neviděla a nadále na to koukat nehodlá, o obvazování klovných ran nemluvě.
Naše dovolená probíhá daleko od jeho řevu a je tady moc krásně, i když zrovna není krásně. To se dá totiž krásně prolenošit den, takže některé večery si dost přejeme,aby další den pršelo. Ráno si pak řekneme "smutné :)" a zůstaneme v posteli. Pokrovní pokojíček na statku, který vede moc příjemný pán s rodinou, je moc útulný a teď když už je i úžasně zásobený - zelenina z domu, med a jablečno hruškový mošt pana Nováka, ovoce z trhu a chleba z Lídlu, není důvod vycházet skoro žádný. Předvčerejškem jsme byli na výletě a vrátili jsme se ošlehaní sluníčkem a větrem, ucaprtení a spokojení. Včera bylo nehezky, takže jsme zajeli do Maříže na keramiku a to bylo taky super.
Moc si to tu užívám a doufám, že to pro pracující lid není provokace ;).

V pubertě

Řeknu vám, je to docela dost náročná situace, když máte potomka v pubertě. Hází otrávené obličeje, vyžaduje pozornost a když mu ji dopřejete, tak po vás jen popiskujem, když zrovna přímo nezaútočí a neklovne do citlivého místa, nevíte, co se mu honí hlavou, jestli je spokojený alespoň někdy nebo má pocit, že úplně všechno je špatně, nevíte, jestli si neublíží při tom všem testování nových věcí, jeho pokoj už mu nestačí, někdy mu nechutná jíst a potom toho zase spořádá kvanta...a přesně tak se chová Papuchálek

Papuchálek Pelicháček

Alias Filip alias Ďáblík alias Rarach...je to papoušek a má ostrý zobáček, jak jsem se mohla přesvědčit. Je to nalezenec a Martinka naznala, že lepší než aby byl, chudáček, sežrán Bertem, k čemuž by dozajist došlo, kdyby zůstat s ní, je aby ho adoptovali někteří z kamarádů. Mě se moc líbil, ale najivní představa narazila na relitu v momentě, kdy jsme měli na rukou tlusté ponožky proti poklování, honili po bytě vystrašeného ptáčka, který za nic na světě nechtěl zpět do klece. Papoušek lítal a nejraději přistával buď na hlavě a nebo na rameni, což bylo horší, neboť potom kloval do odhalené kůže. Nakonec se to Pavlovi a Martince podařilo a role v otázce, zda budeme mít papouška, se trošku vyměnily. Mně ta představa už nepřipadla tak báječná jako předtím, ale Pavlovi přišlo, že se jen chudák bál a byl v cizím prostředí a že se na nás třeba zvykne...a když ne, bude Maťa shánět jiné papouščí adoptivní rodiče.


Večer se naučil otevírat dřířka z klece.

Jela jsem v autě

To se mi tedy stává docela často, zvlášť od té doby, co máme dlouho očekávaný přírustek do rodiny - ano, hádáte správně, je to auto Ford Focus a je tmavomodrý. Ale včera jsem ho i řídila. Byla jsem velmi odvážná a tak jsem jela úplně sama( tedy bez spolujezdce) a nevyhla jsem se stresující křižovatce, kde se musí velmi rychle najet na silnici, po níž shora z kopce a z hodně blbého úhlu velmi rychle přijíždějí auta, která mají přednost. Projela jsem ji, no, napsat na výbornou by byla troufalost, ale známku dobře bych si dala. Přijela jsem před dům a vybrala si hezké kolmé parkovací místo mezi dvěma auty. A...juchůů, podařilo se, jen jsem byla od jednoho sousedního auta jen asi 60 cm a to se mi zdálo dost málo na to, abych pohodlně vystoupila a aby řidič toho auta pohodlně nastoupil. Řekla jsme si, že to tak nenechám a jala jsem se "šarikovat" (popojíždět dopředu a dozadu třeba 10x, aby se člověk dostal na místo, kam by zkušený řidič najel napoprvé). Zašarikovala jsem asi 5x a výsledek se dostavil. Byla jsem 35 cm od vedlejšího auta a navíc už jsem se nemohla ani pohnout, protože v tom případě bych urvala zrcátko sobě nebo sousedovi. Nevzdala jsem se ale a, po úvahách o hmotnosti auta, jsem vylezla přes sedadlo spolujezdce a poprosila paní, která se právě chystala odjet o spolupráci, tedy vlastně o práci - tedy aby mi přeparkovala. Trošku překvapeně a trošku potěšeně a (poté, co si zrcátko sklopila - že mě to nenapadlo!!!) bravurně přeparkovala. Ale snažím se :)