Jídlo a příchod tyrany

Definitivně zavrhuju myšlenku, že chuť na jídlo má co dělat s vyrostlými dvěma zuby nebo se samostatným sezením. Zuby máme a sedíme, ale nejíme. Teda abych Andulce moc nekřivdila, tak musím uznat, že na dovolené jedla hezky, dokonce i zeleninu s rýžovou kaší - neskutečné. Pak jsme přijeli zpět, nastoupily horečky okolo 40°C a lžička se lekla. A tak zase kojím o stošest, z čehož má Andulka řidší bobky a já pomalu střádám síly, motivaci a přesvědčení k tomu říct dost nočnímu kojení. Tak nějak si říkám, jestli to, že přes den moc nejí, a tak pije hlavně v noci, je vejce nebo slepice. Jestli totiž náhodou nepije hlavně v noci, a tak přes den moc nejí. No Mudr mi to sice tak nějak říkala asi před měsícem, ale ona toho napovídá tolik, že ji apriory nevěřím. No uvidíme. Ještě nechám Andulku úplně vyzdravět, Pavla dodělat úkoly, co potřebuje zvládnout a potom nastane tyrana. Ale Andulko, to bude úplně jiná tyrana, než odsávání z nosa, utírání pusy nebo výměna plínky...

Dokud si to ještě pamatuju

Už docela dlouho si říkám, že si musím poznačit některé důležité momenty v Andulčině životě, dokud si je ještě pamatuju. Takže, máme první zoubek. Světlo světa uviděl, tedy lépe řečeno sklo skleničky ucítil na první svátek vánoční - he, hezké propojení, první svátek, první zoubek. Druhý se přidal počátkem ledna a další se asi bojí. Já je teda čekám každým dnem, ale to jsem čekala i ten první a druhý. Prostě zase jedno z období, kdy Andulí není ve své kůži (o tom, že naopak ve své kůži je a ukníkanost nás už bude provázet do konce dní (nebo dokud se neodstěhuje) raději ani nepřemýšlím).
Dalším velikým krokem, který ale předcházel zoubkům, bylo zakoupení nové postýlky, protože do zavěšeného bobánku, ve kterém až do prosince spala, by se sice ještě nějakou chvíli vlezla, jenže by se nesměla v noci hýbat, což ale ona dělá. Koukli jsme na web IKEA a hned vybrali tu nejlevnější postýlku a nejlevnější matraci. Dojeli jsme do IKEA a koupili jsme tu nejdražší postýlku a nejdražší matraci. Ale to se nedalo odolat, postýlka byla hezky bytelná, nekyklala se a matrace byla hezky tvrdá a příjemná. Prostě jsme jí oboje cestou domů dost záviděli, i když postel máme stejně dobrou, ale ta matrace...S novou postelí už musel přijít i nový uspávací rituál zvaný "položím do postýlky a dítě spí". Po rozhovoru s Ivetou (uspává takto od 2 měsíců!), několika večerech s velmi dlouhým uspáváním (od hodiny do hodiny a půl, vždy podle stejného scénáře - napije se, ale neusne, neví co se sebou, v postýlce brečí, na hraní je moc unavená, na další napití moc nejezená a nezbývá než počkat asi hoďku a půl než bude schopná se znova napít a třeba u toho usne nebo ji uhoupávat na ruce jako když byla malé miminko) a několikadením odhodlávání jsem opravdu provedla rituál (koupání, večerníček, čtená pohádka o Červené Karkulce, prsík), položila do postýlky, zapnula hrací strojek, pohledila a odešla do kuchyně. Řev. Ano to jsem čekala. Byla jsem připravená na 45 minut řevu po dobu 5 dní. Po 5 minutách jsem tam šla, pohladila, odešla. Řev zesílil, což teda v návodu nebylo, mělo ji to uklidnit, ale nestalo se. Po 10 minutách ta samá situace. Už jsem si říkala, že jsem strašná matka, že ji tam nechám tak křičet, když v tom tiho. Usnula. První den po ani ne 15 minutách. Druhý den po 3 minutách. Třetí den si jen kníkla. Teď už hezky usíná naprosto běžně, jen se mi osvědčilo zařadit prsík před i po rituálu, protože na začátku je rozjívená a nenapije se dost, ale vydržet rituál o hladu taky moc nejde. Kromě asi pěti dnů, kdy špatně usínala zatím pořád funguje a ja jsem za to móóóc ráda. Vím, že od 19:30 už je večer můj.
No a doposud poslední nepřekonaná novinka byla, když se v půli února posadila a začala lést. Měla z toho obrovskou radost. Konečně si mohla hračku, co jí utekla podat, všechny hračky měly najednou úplně jiný rozměr tou novou perspektivou, byla prostě móóóc šťastná a spokojená. Stejný den, jako začala lézt, tak se i postavila uprostřed místnosti (říkal Pavel). Od té doby si stoupá jen u postýlky, ale horší je, že neví, jak si zase sednout, tak dost kníká a sezení a lezení už je normálka, takže radost z objevu je vystřídána urputnou snahou o nový. Na pořadí dne je stoj a chůze a až to příjde, to teprve bude mela...

Kuřecí polévka podle Helky

Budeme potřebovat:
kuřecí stehna a nějaké kosti - 4 ks a třeba koráb
pepř - 6 kuliček
nové koření - 6 kuliček
mrkev - 4 ks
petržel - 4 ks
svazek natí - libeček, petržel nať, celer nať
vodu - 3 litry
sůl - dle chuti

Dáme do hrnce maso, kosti, pepř, nové koření, sůl a svazek natí a vaříme. Až je maso poloměkké přidáme zeleninu a vaříme dál a až jsou maso i zelenina měkké, vyjmeme je, nakrájíme na kousky a vložíme zpět. Můžeme ještě vložit nudle, buď obyčejné nebo rýžové a hotovo. V Helčiném podání je to teda spíš takové kuřecí rizoto než polívka, ale mě moc chutná.

První zoubek

Ne, ještě není, ale podle Andulčina chování v posledních dnech tu už prostě za chvilku být musí. Uznávám, že to stejné jsem si myslela už ve třetím měsíci, pak ve čtvrtém a pak v pátém. Asi bude mít Andulí pěkně dlouhé zuby a už tři měsíce se jí prořezávají jednotlivými vrstvami dásní. Doufám, že jako větší zavře pusinku. Jo a taky doufám, že jak se prořežou, tak se ve svém spaní vrátí někam do období před zářiovou dovolenou, kdy ještě spala do půl druhé a pak do rána. No prostě, že už to bude jenom lepší. Větu "malé děti děti, malé starosti, velké děti, velké starosti" si vůbec nepřipouštím.

Nějaké novinky a tak

Dneska má Andulka půl roku. Hurá. Váží 6,1 kg a měří 60,5 cm. No a říkala jsem si, že bych asi měla napsat co umí a co dělá, protože ajk se tak teď bavím s těma nastávajícíma a čerstvýma maminkama, tak zjišťuju, že si vlastně pořádně nepamatuju, co kdy a jak bylo. Třeba vím, že hlavičku zdvihala už někdy v šestinedělí, ale kdy přesně to nevím a taky první úsměv a první smích už jsou dávno za náma, ale kdybych měla říct, kdy to bylo, tak nevím. Takže, pěkně z čerstva, dokud sito ještě pamatuju. Minulý týden v úterý se poprvé překulila ze zádíček na bříško. Bylo to tedy s mírnou dopomocí, ale od té doby to už dělá hezky sama a bez dopamoci. No dělá, přesněji řečeno to ještě asi tak 4x udělala. Vypadá to, že jí stačí, že tuto dovednost ovládla, ale rozhodně jí nemíní plýtvat pro situace, kdy je pod bedlivým dohledem rodičů. Naopak ve chvíli, kdy je ve vzrušivě nebezpečné blízkosti noha stolu nebo umyvadlo, neváhá nově naučený chvat použít. Do nohy se nebouchla-těsně, do umyvadla si sedla-a dost ji to překvapilo. Jinak máme nový, teda zase ne až tak, ale zato dlouho se držící průjem. Ano, taky jsem si nemyslela, že budu s ostatními lidmi nejčastěji rozebírat téma hustoty, barvy a četnosti, ale ano, dělám to. No teď zkouším metodu odstříkávání předního mlíka, aby pila víc zadního hustšího, tak uvidíme. Ale s mojí pravidelností psaní se to dozvíte tak zase za půl roku. A pomalu začínáme s příkrmy. První pokusy s rýží, tedy přesněji řečeno rýžovým odvarem, nedopadly nic moc. Andulka použila dříve naučené prskání a když náhodou trošku snědla, teda vypila, udělala takový ksichtík, že jsem se musela smát. Bylo z něj na první pohled patrné, co si o rýžovém odvaru myslí. Zítra se vrhneme na mrvičku :)

Petruščina teorie úklidové relativity

Jsem ten typ, co se dokáže smířit s tím, že napřídklad na hrnci zůstane zaručeně neodstranitelná skvrnka velikosti špendlíkové hlavičky.

Pavel je ten typ, co ji odstraní.

Opravdu bezplenkové miminko

Včera bylo moc hezké ráno. Andulka, a tedy i já, jsme měly hezkou noc, Andulka se po probuzení pěkně nasosala a pak se vykakala a vyčurala do kakáčku, prostě šikulenka. Když už bylo jasné, že nad ním ležíme dlouho a nic z toho uz nebude, odnesla jsem ji na přebalovací pult, utřela zadaček a chvíli se bavila tím, jak se snaží přetočit se ze zad na bok a jak se u toho směje. Pak jsem jí chtěla dát kalhotky s plenkou, ale začala se vztekat, tak jsem si řekla, že je vyčuraná i vykáknutá a že teda zkusíme být opravdu bez plenky a vzala jsem ji k nám nahoru na postel a jen v bodicku ji položila na jednorázovou nepromokavou podložku. Byla dost veselá, kopala spokojeně nožičkama, máchala ručičkama, smála se na nás, prostě vytvářela krásnou idylu sobotního lenivého postelového rána. Potom zakníkla, potom podruhé, tak jsem ji zkusila dát nad lavorek a řekla jsem formulku "čururu" a ona se opravdu vyčurala, tak jsem ji utřela a spokojeně jsme se všichni váleli dál. Ano, taky se mi tomu nechtělo věřit, ale i takové zázraky se dějí - asi tak 1x za týden. Potom už přišel čas krmení naší dravé zvěře, takže jsme slezly dolů, jen tak, aby se neřeklo, jsem jí mezi nožky dala plínku, ale bez kalhotek a dala jí prso. Po malé chvilince se kromě spokojeného pomlaskávání ozval ještě jeden zvuk. Důvěrně známý zvuk. Zvuk, který jsem už to ráno jednou přeci zaslechla a tudíž jsem ho už nečekala. Ona se normálně posrala. Běžně bych řekla pokákla nebo bych volila nějaký jiný mírnější termín, ale tohle tečlo plenku jen tak bokem, dopadlo na moji sukni a proteklo až na gauč. Bylo to bez sebemenšího signálu, náznaku tlačení, prostě to bylo venku a na můj vyjevený obliček se Anička dívala trošku zahanbeně a rozpačitě. Jako by říkala, že na začátku přeci kakala při kojení, tak proč ne teď? A vždycky jí přeci řeknu "výborně" a proč teď, když se jí podařila hezká salva, mlčím jako ryba? No měla to naprosto všude, teda spíš ve spodních partiích, takže jsem ji celou vyslíkla a zabalila ji do tetra plenky tak, že ji měla mezi nožkama. Pavel připravoval koupání, které jsme po tomto incidentu přesunuli na dopoledne. Najednou se ozvala salva druhá, což už bylo naprosto nečekané, nevtipné a vůbec. Umývala jsem Aničku nad dřezem a z koupelny se ozývalo nevěřící mručení o třech podělaných plenkách během 15 minut, jak tam Pavel všechny drhnul žlučovým mýdlem. Koupání pak dobrý a dokonce i sušení a po dalším kojení se zase pěkně vyčurala do kakáčku. Ano, Aničko, hezké mimikry, ale ještě si zas chvilku počkáš, než Tě nechám někde bez plýnky...

Tak se nám to líbí

Před celou nastoupenou (nebo možná spíš individuálně, v různý čas sedící a čtoucí) čtenářskou obcí musím pochválit dvojici statečných dívek Kačenku a Míšenku, které naváhaly a ozvaly se na inzerát a včera hrdinně (a to i po mém trapném dotazu, zda umí první pomoc pro miminka a po neméně trapném upozornění, ať se koukají, jestli dýchá) vzaly Andulku do kočárku a uvolnily tak její mamince obě ruce pro jinou záslužnou činnost. A dokonce vyjely znovu, když je ona poslala pryč s tím, že ještě nemá vyžehleno dost plínek. Mírným stínem, na jejich jinak zářném činu, ze kterého si všichni vezměte ponaučení (ano, já vím Andrejko a Martinko, že bylo moc vedro, ano, já vím Evičko a Michale, že řvala jako tur), byla trapná výmluva, že po hodinu a půl dlouhém vožení musí domů. Bylo teprve šest! Jsou to vysokoškolačky a tam přece už dávno neplatí "Do večerníčku doma"! Andulka spinkala! Podmínky byly úžasné! Měly se sebou dudlík (ano, Evičko a Michale, už vám nebude řvát jako tur)! Ale i tak jim dík a vy ostatní se nenechte zahambit!!! :)

Dudlík

Rozhodně jsem nebyla pro. Spíš by se můj postoj dal označit jako výrazné proti. I Andulka se zprvu tvářila, že jí bude stačit občas nějaký ten ukazováček nebo rovnou celá ruka. No ale když se v úterý na procházce probudila se strašným řevem a nepomáhala ani osvědčená poloha na tygříka a ani doma to po podání prsíčka nebylo moc lepší, tak jsem začala váhat. Andulka taky začala váhat. Oproti předchozímu postoji (dal by označit jako výrazné proti), najednou převládl pocit, že ta věc v puse, kterou předtím s výrazně znechuceným zvukem plivala, přeji jen ještě zkusí, když teda nemůže být přisátá k prsu 24 hodin denně a to prosím kvůli takové malichernosti, jakou je zvracení do vzdálenosti cca půl metru. Drobnost přeci. Má přeci konec konců po šestinedělí, tak má přeci na nějaký ten hříšek právo. Takže máme doma dudlíkové miminko a já jen doufám, že to bude mít delší účinek než poloha na tygříka, ve které ještě minulý týden zaručeně nebrečela a tento týden už jo. I když s dudlíkem se zase hůř křičí,to je pravda :)

Šikulka maminka

- otevřít spodní šuplík mrazáku
- ukrojit krajíc chleba
- rozkrojit jablko na 2 poloviny
- napsat hlásky ň, ť - prostě ty, které nejsou v standardní nabídce české klávesnice
- dát prát prádlo
- pověsit plínky

Na tyto úkony provedené jednou rukou (často levou, případně za pomoci nohy, jsem neskonale pyšná

Tygr šavlohodý

Andulka roste jako z mlíčka. Včera na kontrole v 6. týdnu vážila 4020g a měřila 51cm a to sestřička dobrý půl centimetr ubrala. Dokonce se jí už docela spravila ta vyrážka, co měla všude a kvůli které jsem se bála, že na nás pošle doktorka sociálku. Den před prohlídkou se odporoučela. Šikovná a chytrá holčinka - trošku potrápit rodiče, to jo, ale nenechat to zajít moc daleko :). Taky projevila, že má svoji hlavu a sdílí naši nechuť k plastovým hračkám. Doktorka nad ní pískala hnusným růžovým králíkem ve snaze ji přimět otočit hlavičku za ním. Okázale ho ignorovala, až jsem měla tendenci ji pochválit. Doma jsme trošku vyřešili problém s odříháváním a tím i s prdíky. Dostat Andulku po kojení na rameno je nadlidský úkon nezřídkakrát doprovázený ublinknutím nejlépe do nějakého špatně čistitelného záhybu a velmi často také urputným křikem. Domluvání, že nic z toho nepotřebuju, naopak že by mi stačil jen jeden grčík pro maminku, nějak nefunguje. Ale nešla jsem způsob, jak mi jde na ruku. A to doslova. Ta poloha se jmenuje "na tygříka" a Andulka si v ní jednak odříhne a druhak ji miluje. Pro mě to tedy znamená domácí posilovnu, ale jednak mám tak spokojené neplačící dítě a druhak budu mít krásné tělo. Občas se sice ani v této poloze nevyhneme ublinknutí, ale alespoń to není do záhybečků. No, ublinknutí je slabý výraz, uznávam. Spíš to je kosička nebo šavlička, která se následně s mohutným plesknutím rozstříkne po podlaze. Závěr je jasný, nemáme doma miminko, ale tygra šavlohodého.

Kdy ta Andulka jen leží a kouká

Byla u nás na návštěvě Leňa a ptala se, jestli už Andulka nějakou dobu ve dne jen spokojeně kouká, tedy ani není kojena ani netlačí ani nepláče ani nespí, zkrátka nic nedělá, jen kouká. Nemohla jsem si na žádnou takovou dobu vzpomenout a přece...pak jsem si vzpomněla. Je to ve 3 v noci. Jen si tuhle chvilku tak hezky neužívám jako ona, protože já bych v tu dobu chtěla nekoukat :)

Inzerát

Jedna vědecká studie (ono jich je teda určitě mnohem víc, což nic nemění na tom, že já neznám ani jednu, ale určitě to tak nějak bude....) hovoří o tom, že ježdění s kočárkem je velmi prospěšné fyzickému i psychickému zdraví nejen toho, kdo v kočárku leží, ale zejména tlačitele. Dochází k posílení svalů, které jinak zůstávají zcela opomenuty, dále se posílí svaly, které se běžně posilují chůzí, na zrak příznivě působí okolní zeleň, pokud se s kočárkem pohybujeme v přírodě, na nervy kladně působí samotná procházka, ale je to násobeno velmi příjemným pocitem, který je spojen s působením blaha druhé osobě a v neposlední míře se na celkovém úžasném působení podílí i pohled na sladce spícího andílka. A proto:

Zapůjčím dítě do kočárku a to zcela zdarma a to i s kočárkem. Mohu nabídnout společnost jedné mladé, nadějné maminky v mojí osobě, ale vůbec se nebráním zapůjčení dítěte bez matky (která půjde v tom případě urychlenš spát). Možné ve všechny dny v týdnu.
Zn. Bystrc a okolí.

No to by teda Andulka opravdu potřebovala

Milý čtenáři, kdybyste náhodou měli cestu kolem nás, tak bych vás chtěla poprosit, zda byste se sebou nemohli vzít čistící ubrousky Perličky od Eone a hřejícího medvídka z Puntanely nebo třešňové pecičky z DM - obojí proti prdíkům. Kromě toho, že vám bude vděčná maminka i tatínek Andulky i sama Andulka, budete si vděčni taky, protože vaše návštěva u nás bude o mnoho poklidnější než bez těchto propriet.
PS: nemám vůbec představu, na kolik to může vyjít, ale klidně proplatím
PPS: Andrejko, děkujeme za třešňové pecičky :)
PPPS: Aktuální seznam "potřebných věcí" je zde :) - http://www.doodle.com/vmrdizwfhgmug2hp

Kryštof

Dneska jsem se dost pobavila, když jsem tančila po pokoji s Andulkou v náručí v touze ji ukolébat a spolu s Kryštofama jsem zpívala "nejsi ženou obnošenou".:) To tedy není, ale už se docela pronese, takže jsem byla moc ráda, že jsem znovuobnovila šátkování a že už jí umím vzít na tygříka, čímž zapínám jiné svaly než obvykle a to je super :).

Blinky a prdíky

Už zase nevychytávám potřeby miminka. Miminko se totiž stalo blinkacím a na prdíky trpícím, takže mám dost co dělat, abych eliminovala tyhle dvě záležitosti. Po kojení je v podstatě jedno, jestli zůstane ležet, tak jak leželo, jestli ho dám odříhnout do klubíčka nebo na rameno, nebo jestli se postavím na hlavu. Vždycky si ublinkne. A když ne, když třeba usne a zaspí to, tak si ublinkne, když se probudí. Nebo před i po :) A prdíky jsou další kapitola. Vidět své dítě rudé jako rak, zalíkající se brekem a se slzičkama v očích je dost smutné. Srdce drásající, no musím se obrnit. Takže teď piju opravdu litry kmínového čaje (Pavel se jednou po příchodu domů plné kořenky kmínu až zděsil (opravdu ho nemá rád)) a cvičíme nožičkama blinkání neblinkání a když je nehůř, tak si dáme teplou koupul v kbelíku. Tam se teda Andulce desně líbí, takže to většinou zabere. Zárověň se tím teda asi prohřejou ta střívka a líp to tam funguje. Co je horší, Andulce se nelíbí utírání, takže křik je pak nanovo, ale za tu chvilku blaženého klidu to stojí. Je v té lázni úplně nespokojenější a nejklidnější miminko.

Trojitý zásah

Už docela vychytávám potřeby miminka. Teď už jsme pěkně najetí na látkové plenky, někdy dáme i svrchní kalhotky, ale ty jsou děsně velké a je to sice roztomilé, ale když leží Andulka na zádech, tak jí to teda nedělá moc dobře, že má zadeček výš než hlavu a občas si ublinkne. Takže místo klasických svrchních kalhotek občas dávám trojúhelník z nepropustné látky. Na velkou chodíme cca 5x denně, vždycky po kojení a už se mám docela daří vychytat to do umyvadla. Jen teda občas, když to příjde rychleji, než to čekám, tak se stane, že to kromě umyvadla schytá ještě něco. Poprvé to byl koberec v koupelně, můj ručník a dolítlo to až na dveře do koupelny, jednou moje šaty, které jsem si zrovna nově oblékla a posledně to schytaly zubní kartáčky...no prostě ňamka. Ale je to docela optimistické, vidět, jak opravdu tlačí a nespokojeně mručí, dokud ji nedám nad umyvadlo a pak ten výraz soustředění a uvolnění, naprostého klidu a pak - salva. Jsem zvědavá, jestli se to naučím i s nočníčkem, kde je dopadová plocha o dost menší, ale zase bych nemusela těch pět kojení absolvovat v koupelně. Mnooo, uvidíme :).

Konec týdne

V noci už máme pravidelné 2 spaní po 3 nebp 4 hodinách, což je super. Přestávka mezi tím je opravdu jen krátká - jen přebalit a nakojit. Opravdu ještě nejsem nastavená, že bych rozeznala, že se počurá nebo pokaká za spánku, takže v noci to tak neřeším. Jinak už zase máme spokojené miminko, které se učí všelijaké kousky. Třeba úsměv. Je to sranda, protože to zatím trénuje reflexně, nepatří to ničemu konkrétnímu. Teda nejčastěji se to objevuje, když usíná. To hodí oči v sloup, panenky se jí motají sem a tam a k tomu trénuje zvedat jeden koutek, druhý koutek, oba koutky, úsměv s otevřenou pusou, zamračení. To je dost sranda ji pozorovat :)

Dny 2,3 - úterý, středa

Chyba lávky. Andulka se rozhodla pěkně si ozkoušet, co všechno tak miminko může podnikat, ale po dnech. První den byl tedy den spinkací. Druhý den byl den křičící. Určitě za to teda nemohla jen Andulka. Když je člověk v mokru, moc mu nepomáhá, že ho někdo vlídně kolíbá a čte mu pohádku a když má člověk hlad, tak o nějaké přebalování taky nejeví extra zájem. No a pak, když už člověk jednou křičí, tak taky někdy pokračuje, i když je přebalený, nakojený, v teple a má úžasne rodiče. No nevadí, přes den skoro nespinkala, bude spinkat v noci. Jenže Anička byla koncepčnější - pěkně celý den to budu zkoušet, tedy den i noc :). Takže spánek na společné posteli bez možnosti zahoupání (ano, byla jsem varována a budu varovat dál), nedokonalé sžití se s rodiči, srdceryvný křik rozlíhající setmělou místnosí, vedou k tomu, že někteří rodiče chodí po bytě s povianem a zpívají ukolébavky, skáčou na balóně určitou frekvencí a aby neusnuli, vypráví dítěti do rytmu, co je jen napadne, aby pak, když dítě konečně na chvíli usne, stejně nespí a paranoidně poslouchají jeho dech, případně se děsí, že zakníknutí ze sna znamená probuzení a celé martirium dokola. Pak skončila noc a začal další den, který se pro změnu nesl ve znaku neustálého kojení. Já jsem si zapisovala, kdy z kterého prsu kojím a jak dlouho, abych měla přehled, jak kojíme, ale asi v poledne jsem s tím přestala. Vyplatilo by se totiž zapisovat si spíš těch pár pětiminutek, kdy jsem nekojila než naopak. Odpoledne Andulka pořád ne a usnout a když jo, ta to bylo na chvilinku a hned se zase budila. Tak ubíhal den, na jehož konci jsem poslala Pavla pro provaz. Pružinu jsme totiž už měli, a tak jsme jeden z nasich bobánků zavěsili provázky na pružinku zespodu naší zavěšenou postel. Uznávám, v našem malém bytě začíná být těch zavěšených záležitostí poněkud mnoho. Ale jaklime jsme do naší improvizované postýlky položili dítě, usnulo a my jsme byli úplně nejštastnejsi rodice. V noci taky hezky spinkala a my jsme si vzpomněli na první noc a byli jsme nadšení, že zase máme spinkací miminko a postel pro sebe.

Den 1 - pondělí

Bylo neuvěřitelně krásné být doma, pozorovat toho malinkého drobečka spát na postali mezi námi. Míň krásné bylo, že já nespala, ještě plna rozrušení a dojmů a obav o takového malinkého drobečka. Ale pak jsem usnula i já. Hned ráno přišla Janička, okouknout Andulku, ale hlavně mě, jestli je všechno, jak má být a přidala rady do začátku. Celý den se nesl ve znamení seznamováním se s budoucími pravidelnými úkony, ale hlavně okukování spícího andílka. Andulka totiž asi byla po porodu dost unavená, a tak spala v intervalech 3-5 hodin mezi kojením. Ještě jsme taky měli papírové plenky, takže přebalování byla dost rychlovka, když člověk zjistil, jestli je ta plenka mokrá nebo ne. Jen teda stolička byla poznat bezpečně a to už podle zvuku a grimasy, kterou naše dítě udělalo. Ano, když tlačí, tak šilhá. Když koná potřebu, myslím, že o tom vědí i sousedí. Den to byl pohodový, jen návštěva paní doktorky neprobíhala zcela podle našich představ, protože jsme byli její poslední návštěva a byla asi dost unavená. Navíc byly zrovna na návštěvě obě babičky, takže bylo docela rušno. Instrukcí bylo moře a mi z nich se mi polovina nelíbila a druhou polovinu jsme hned zapomněli. Andulka při doporučeném cvičení trošku křičela a trošku blinkala a asi se dost unavila, protože pak zase usnula. Prostě spinkací miminko. To ovšem bylo jen ve dne. V noci už byla dost odpočatá a svou nespokojenost dávala dost hlasitě najevo, což se po setmělém bytě dost rozlíhalo. Utěšovali jsme, jak jsme mohli a něco málo i naspali, ale bylo to zoufale málo. Tahové bláznovství naspat přes den, když spinkala Andulka. No, zítra si to vynahradíme...